Jak vzniká háčkovaný obal na termofor: Od prvního oka po žabího prince
Termofor je skvělá věc, dokud narychlo nehledáte utěrku, abyste do ní horkou gumu zabalili a odclonili to největší horko. Přesně z téhle obyčejné potřeby vznikl nápad uháčkovat na láhev měkký obal. Podívejte se, jak krok za krokem vzniká žabí princ – od prvních nožiček přes počítání oček v bloku až po vyšívání pusinky, která mi dá občas pořádně zabrat.
Proč jsem začala háčkovat obaly na termofor
Klasická gumová nahřívací láhev je skvělý pomocník, když je mi zima na nohy nebo mě trápení s břichem při menstruaci nepustí z postele. Mám ji doma roky, ale vždycky mě štvala jedna věc – pokaždé musím lovit utěrku, abych do ní láhev zabalila a nedávala si na tělo až příliš horkou gumu.
Jenže z utěrky nebo ručníku láhev při prvním pohybu pod dekou stejně vypadne. Chtěla jsem vytvořit pouzdro, které teplo příjemně utlumí, vydrží spoustu let a půjde v klidu sundat a vyprat, když se ušpiní.
Při výběru materiálu u mě vyhrála 100% bavlněná příze. Přírodní bavlna je příjemná na dotek, neškrábe u těla ani pod dekou a uvolňuje teplo z gumové láhve postupně. Zamezí tak tomu počátečnímu „horkému šoku“, kdy se o nahřátou gumu člověk skoro spálí. Navíc stačí nahoře nechat otvor u hrdla, aby se voda dala snadno dolévat, aniž by se musel celý obal svlékat.
Jak roste žabí princ (od nožiček po vyšívanou pusinku)
Všechno to začíná u stolu s klubíčky, háčkem a čtverečkovaným zápisníkem. U žabího prince háčkuji nejprve spodní část a nožičky. Používám jasně zelenou bavlnu a k ní přidávám světle modrou, ze které bude mít žabák svetřík. Bez zápisníku by to u mě nešlo. Každý krok, počet oček i střídání řad si musím zapsat. Zkouším, počítám, a když výsledek nesedí, bez milosti pářu a přepisuju návod. To k ruční práci prostě patří, i když je to někdy docela zkouška mé trpělivosti :)
Jakmile mám hotový základ s nožkami, pokračuji dál a spojuji díly do uzavřeného pouzdra. Obal musí přesně pasovat na dvoulitrovou gumovou láhev – nesmí plandat, ale zároveň se do něj láhev musí vejít bez zápasení. Modrý svetřík postupně zdobím drobnými červenými stehy, které vplétám přímo do řad. V téhle fázi obal neustále nasazuji na láhev a kontroluji, jestli úplet všude lícuje a drží tvar.
Když tělo sedí, přichází na řadu detaily, které obalu dají výraz a osobitost. Zvlášť háčkuji oči s černým středem a světlým okružím a na hrdlo láhve usazuji žlutou korunkou, protože z obyčejné žabky má být přece princ.
Největší oříšek bývá vyšívání obličeje. Trefit pusinku tak, aby nevypadala mrzutě nebo hlavně nakřivo, mi dá občas pořádně zabrat. Ale pořád si říkám, že je to přece ruční práce a u té se nečeká, že bude všechno lícovat na milimetry :)
Malé detaily a finální tečka
Když je obličej i korunka na svém místě, zbývá fáze, do které se žádnému tvůrci moc nechce, ale bez které to nejde – začišťování volných konců nití. Všechny volné příze pečlivě zatáhnu dovnitř a zapošiji, aby nikde nic nekoukalo.
Na závěr přišiji do spodní části modrého svetříku malý štítek LOS KIDOS. Každý kousek mi projde rukama několik hodin a díky tomu, že ruce nejsou stroj, je každý žabí princ trochu originál. Ruční tvorba chce čas, pevné nervy na párání a trochu trpělivosti. Výsledkem je ale obyčejná, praktická věc, která dělá radost pokaždé, když si ji vezmete s sebou do postele nebo pod dekou.
Prohlédněte si mé další háčkované obaly na termofor nebo mrkněte rovnou na obal s žabím princem. A pokud doma termofor už máte a chcete vědět, jak o něj bezpečně pečovat, přečtěte si článek o tom, jak správně termofor používat.